Určení, zda je termočlánek poškozen procesem redukce, vyžaduje komplexní posouzení prostřednictvím tří hledisek: vizuální kontrola, testování elektrického výkonu a ověření izolačního výkonu. Důraz by měl být kladen na identifikaci skrytých poruch způsobených namáháním při práci za studena, poškozením materiálu nebo strukturálními defekty.
1. Vizuální a konstrukční kontrola
① Stav povrchu ochranné trubky: Zkontrolujte promáčknutí, škrábance, praskliny nebo lokalizované zploštění, zejména v ohybech. Nepravidelná deformace ochranné trubky může znamenat poškození vnitřních vodičů termočlánku tahem.
② Posouzení poloměru ohybu: Ideální poloměr ohybu by měl být větší než 5násobek průměru ochranné trubky. Nadměrné ohýbání (např. R < 3D) může snadno vést k vnitřnímu zlomení drátu nebo excentricitě, což ovlivňuje konzistenci tepelné odezvy.
③ Pozorování koncového svarového bodu: Svarový bod na měřicím konci by měl být hladký a kulovitý, bez pórů, prasklin nebo oxidačních změn. Nesprávná regulace napětí během procesu redukce může způsobit mikro-trhliny ve svarovém bodě, což vede k selhání po tepelném cyklování.
2. Testování elektrického výkonu
① Test kontinuity (Multimetrická metoda)
K měření odporu mezi dvěma elektrodami použijte rozsah Ω multimetru:
Normální hodnota: 1–100Ω (v závislosti na délce a materiálu);
Pokud je odpor ∞, znamená to přerušený vodič termočlánku;
Pokud se odpor blíží 0Ω, může dojít ke zkratu (např. kovové úlomky pronikající izolační vrstvou).
Stav spojitosti lze rychle určit pomocí funkce bzučáku.
② Měření termoelektrického potenciálu (metoda millivoltového rozsahu)
Umístěte termočlánek do prostředí se známou teplotou (např. 0 stupňů pro směs ledové-vody, 100 stupňů pro vařící vodu) a změřte výstupní termoelektrický potenciál;
Porovnejte s teoretickou hodnotou v kalibrační tabulce (např. 4,095 mV pro typ K při 100 stupních):
Pokud odchylka překročí ±2,5 % nebo ±0,1 mV, znamená to zhoršení výkonu vodiče termočlánku nebo abnormální kompenzaci studeného konce.
③ Dynamický test ohřevu: Pomalu zahřívejte měřicí konec zapalovačem nebo horkovzdušnou pistolí po dobu 3–5 sekund a sledujte, zda hodnota v milivoltech lineárně stoupá. Pokud skáče, stagnuje nebo klesá, znamená to špatný kontakt nebo lokalizované poškození vodiče termočlánku.
3. Ověření izolačního výkonu
① Test izolačního odporu: Použijte 500V megaohmmetr k měření izolačního odporu mezi elektrodou a ochrannou trubicí.
Akceptační standard: Větší nebo rovno 100 MΩ (pro délku menší nebo rovnou 1 m).
Pokud je nižší než 10 MΩ, znamená to mikro-trhliny nebo vlhkost v izolační vrstvě oxidu hořečnatého, pravděpodobně v důsledku strukturálních defektů vzniklých během procesu zmenšování průměru.
② Test simulace vysoké teploty: Zahřejte termočlánek na jeho horní limit provozní teploty (např. 800 stupňů), podržte jej na této teplotě, ochlaďte jej a poté změřte izolační odpor.
Pokud hodnota izolace po ochlazení výrazně klesne, znamená to, že zmenšení průměru způsobilo únavu materiálu nebo delaminaci rozhraní.
4. Klíčové body pro posouzení relevance procesu
|
Abnormální jevy |
Možné příčiny procesu |
|
Nekonečný odpor |
Nadměrné tahové napětí způsobující přetržení drátu |
|
Nízký izolační odpor |
Nerovnoměrný kovací tlak způsobující praskání MgO |
|
Termoelektrický potenciálový drift |
Zbytkové napětí způsobené tvářením za studena, které má za následek změnu Seebeckova koeficientu |
|
Nekonzistentní vnější průměr |
Opotřebení matrice nebo nekompenzované odpružení žíháním |

